Kpt. let. v.v. KRÁL Ludvík F/Lt 787853 (142897)
Pan Ludvík Král se narodil 23. října 1915 v rodině správce vápenných pecí, v domě č.p. 78 v Žichovicích. Po absolvování pěti obecných tříd a čtyř tříd reálného gymnasia v Sušici, odchází studovat na obchodní akademii do Plzně, kterou úspěšně zakončuje maturitní zkouškou.
Po studiu nastupuje v roce 1934 k firmě Baťa. Prodělává různá školení a kurzy v oboru pedikúra a je pro své perfektní znalosti německého a hlavně francouzského jazyka odeslán do Tunisu, kde se stává tamním vedoucím všech baťových pedikúr. Avšak po roce se kvůli vojenské presenční službě navrací zpět do vlasti. Absolvuje poddůstojnickou školu u 4. dragounského pluku v Klatovech a po okupaci Československa v březnu 1939 je předčasně propuštěn v hodnosti desátník.
Znovu se navrací do zaměstnání k Baťovi a je opět vyslán v říjnu téhož roku od zahraničí, tentokrát do Jugoslávie. Je zajímavostí, že Ludvík Král je jeden z posledních tzv. „Baťovců“, kterým se podaří tak jednoduše a legálně opustit okupovanou republiku. V městě Borovo pracuje v továrně na zpracování gumy určené pro výrobu obuvi, v oddělení exportu. Ani zde však dlouho nesetrvá, jelikož se nad celou Evropou začínají stahovat „temná mračna“ v podobě nacistického Německa. Neváhá a místo poklidného života a budování slibně se rozvíjející kariéry kdesi v Americe, dobrovolně se hlásí do nově tvořící se zahraniční československé armády ve Francii.
Je 10. ledna 1940 přijat, konkrétně do pomocné eskadry 1. smíšeného předzvědného oddílu. Od tohoto data začíná jeho zahraniční odboj ve 2. světové válce. Po porážce Francie odplouvá narychlo, jako většina našich vojáků do Velké Británie. Zde zažádá o převelení od pozemní armády k letecké skupině a je 21. října 1940 přijat do Royal Air Force Volunter Reserve neboli do dobrovolnické zálohy britského královského letectva.
Zprvu však musí projít leteckým výcvikem a proto je od října 1940 do května 1941 zařazen do kurzu pro radiotelegrafisty – nejprve u No. 2. Signal School v Yatesbury a následně u No. 1. Signal School v Cramwellu. Zde se musí naučit nejenom perfektně zvládnout morseovku, ale také tvz. Q-kódy, které se používají jako hlavní dorozumívací prostředek mezi letounem a zemí, nebo jednotlivými letouny. Také musí zvládnout dokonale obsluhovat několik typů radiostanic a také znát jejich technickou konstrukci. Zkrátka radiotelegrafista se zde naučí rychle a hlavně jasně šifrovat a dešifrovat nejrůznější zprávy. Světelná znamení, smluvené znaky a kódy, ať mezinárodní nebo vlastní, musí ovládat s jistotou.
Ve svém zápisníku letů, jenž je nepostradatelný pro každého letce, (to proto že do něho zaznamenává veškeré své lety a další informace související s jeho leteckou profesí) si zapisuje svůj první let letadlem. Jedná se o starý dvouplošník DH-98B Dominie,vyráběný pro výcvik vojenských letovodů a radistů.
Když zakončí úspěšně kurz, je ještě odeslán na zhruba jednoměsíční výcvik pro palubní střelce od Gunnery School ve West Freugh. Tam se učí nejenom střelbě, ale také zacházet s palubními zbraněmi a zvládnout odstranění závad na kulometech doslova se zavázanýma očima. Nabíjení,vybíjení musí ovládat bez jediného zaváhání. Létá zde s polskými piloty na strojích Fairey Battle a Blackburn Botha.
Po ukončení základního leteckého výcviku je vyřazen v hodnosti seržant (obdoba našeho četaře) a je konečně převelen dne 8. 8. 1941 k 311. československé bombardovací peruti, (umístěné v té době v East Wrethamu) jako Wireless Operator-Air Gunner,neboli v českém překladu radiotelegrafista-palubní střelec.
Avšak i u 311. squadrony musí dál procházet výcvikem,než usedne na svůj první bojový let nad nepřátelské území. Absolvuje cirka 60 cvičných letů na bombardovacím letounu Vickers Wellington Mk. I u bojové výcvikové letky. Při nich se seznamuje s plnohodnotným bombardérem a učí se součinnosti s ostatními členy osádky.
Následně je již zařazen do plné operační činnosti. Je přidělen do osádky F/O Hořejšího, se kterou také úspěšně podniká dne 22. 2. 1942 svůj první nálet na doky v belgickém přístavu Ostende ve Wellingtonu, s kódovým označením KX-H.
O pár dní později se stejným letounem, ale už s jinou osádkou, konkrétně sgt. Šponara, podniká ve stejný den dva náročné operační lety. Brzy ráno 9. března bombardují Le Havre a ve 20 hodin startuje znovu, tentokrát nad německé město Essen. Avšak noční stíhač je donutí svrhnout bomby na náhradní cíl-Utrecht. Následují další noční nálety na nepřátelská města, jako jsou Kolín nad Rýnem, Hamburg, Dortmund a Brémy.
Až do doby, kdy je „třistajedenáctka“ stažena z operačních letů na Německo a okupovaná území, se sgt. Ludvík Král zúčastnil celkově dvanácti náletů v délce čtyřiceti dvou letových hodin.
Za jeho dosavadní bojovou činnost mu je udělena československá medaile za chrabrost a je povýšen, po absolvování kursu pro důstojníky letectva v záloze s výsledkem velmi dobrý, na poručíka. V důsledku velkých ztrát na životech letců, jenž z pochopitelných důvodů nebylo kým rychle nahrazovat, byla 311. pěruť v dubnu 1942 stažena z nočních náletů na Německou Říši a přeřazena od Bommber Command (bombardovacího letectva RAF) do podřízenosti Pobřežního velitelství neboli Coastal Command.
Její novou náplní bylo vyhledávání a napadávání německých lodí a ponorek. Takzvaná „Bitva o Atlantik“ pro ní začala v červnu, kdy byla přesunuta z Talbennny, v jižním Walesu, na novou základnu v Alddergrove, v Severním Irsku.
První úspěchy Ludvíka Krále, v rámci nové služby, na sebe nenechají dlouho čekat. Dne 16. 08. 1942, kdy létá stabilně v osádce sgt. Mazurka, napadnou při protiponorkové patrole u španělského pobřeží s Wellingtonem KX-P německou ponorku, na kterou zaútočí šesti hlubinnými náložemi, avšak s výsledkem nejasným, jelikož se stačí ponořit.
V následujících dnech se zúčastní jednoho z nejdramatičtějších soubojů v historii 311. peruti u Pobřežního letectva. Dne 11. září 1942, při hlídkovém letu hluboko v Biskajském zálivu, je Wellingtonem Mk. IC s kódovým označením KX-U a s posádkou ve složení: piloti – Sgt. Mazurek a Sgt. Petrášek, navigátor – F/Lt. Foretník, radista – P/O Král a střelci – Sgt. Mareček a Sgt. Potyčka napaden čtyřmi dálkovými stíhacími letouny, typu Ju-88C-6 od nechvalně známé V.(Z)/KG 40. Po tvrdém třicetiminutovém boji, při kterém jejich stroj inkasoval neuvěřitelných 303 zásahů, aniž by byl někdo z našich letců nepřátelskou palbou raněn, je jeden nepřátelský letoun sestřelen jistě, druhý poškozen a zbylé dva raději vzdali další útok. Byl to husarský kousek,dokazující odvahu a odhodlání letců neprodat svoji „kůži zadarmo“ ve zdánlivě prohraném souboji. Mimo jiné taky za to je oceněn, dne 26. 10. 1942, vysokým československý vojenským vyznamenáním a to Válečným křížem.
Po odlétání túry 45 operační letů v délce 198 letových hodin, odchází na zaslouženou dovolenou. Když se vrátí zpět, je přeložen 15. 12. 1942 od bojové perutě k výcvikové jednotce. Hlásí u československé operační výcvikové jednotka, neboli 1429 COTF, jako instruktor radiotelegrafistů. Zde se podílí na výcviku našich nových posádek.
V květnu 1943 se navrací zpět k 311. peruti a to zrovna v době kdy se jednotka přezbrojovala na letounu americké výroby, čtyřmotorový Consolidated B-24 Liberator. F/O Ludvík Král se také zapojuje do výcviku na nový typ letounu a to v osádce kapitána Fencla,avšak 17. června 1943 při přistávacím manévru z nočního cvičného letu se vážně zraní. Při této nehodě si zlomil obě ruce a vážně poranil hlavu. Následně byl dva a půl měsíce v nemocnici v RAF Hospital ve Wroughtonu. Jak se později ukáže, zranění hlavy je natolik vážné, že se mu v budoucnu stanou osudným. Do aktivní služby k „třistajedenáctce“ se navrací 1. září 1943, dokončuje přeškolení na Literátory a začíná opět operačně létat protiponorkové hlídky, nejprve na čas v osádce F/Lt Tobyšky a poté u F/Lt Hrnčíře. Jako telegrafista-střelec a nově také jako radar operátor, který má na starosti radiolokátor určený pro vyhledávání ponorek a plavidel, se zúčastňuje 18 hlídkových patrol, jenž každá trvá zhruba 10 až 14 hodin a je obvykle prováděna hluboko v Biskajském zálivu nebo při francouzském a španělském pobřeží. Při těchto letech se však už s nepřítelem nesetká. V červnu 1944 je převelen k vojenskému dopravnímu letectvu Transport Command RAF. Tím končí jeho působení u slavné 311. československé squadrony a nastává nová neméně důležitá éra u dopravního letectva. Odchází k jednotce bojového výcviku No. 105 OTU do Bramcote k přeškolení na dopravní stroje. Následuje další výcvik, tentokrát u 107. OTU, kde je zaškolen na transportní letoun Douglas C-47/A Dakota. Od září 1944 až do konce války se mu stane domovem 147. peruť,u které létá na Dakotách v osádce spolu s bývalým stíhacím pilotem F/Lt. Foglarem a navigátorem F/O Grygarem.Jsou první československou osádkou u této squadrony. V průběhu války bylo úkolem 147. squadrony zastupování úlohy civilních aeroliniích, kdy létala pravidelné lety s cestujícími nebo nákladem a tím zajišťovali spojení s postupně osvobozenými městy a základnami na evropském kontinentu v severní Francii, Belgii, Holandsku. Po ukončení druhé světové války v Evropě létala i do osvobozeného Československa,dokonce F/Lt Ludvík Král a zbytek jeho osádky byli vůbec prvními čs. letci, kteří přistáli na osvobozené půdě po letu z Velké Británie. Bylo 17. května 1945. Avšak i po ukončení válečných operací v Evropě stále létá u Transport Command, kdy se podílí na repatriaci Čechoslováků zpět do osvobozené vlasti. Svoji službu u královského letectva ukončuje až v srpnu 1945 a konečně se vrací z války domů po dlouhých šesti letech. Za celou službu u RAF nalétal celkem úctyhodných 1626 hodin a dosáhl britské hodnosti Flight Lieutenant. Tím končí je zahraniční odboj ve 2. sv. válce. Za své válečné úspěchy byl oceněn: 4x Československý válečný kříž, 1x Československá medaile za chrabrost 1x Československá medaile za zásluhy I. stupně, 1x Pamětní medaile čs. armády v zahraničí, 1x War medal (Velká Británie), 1x Defence medal (Velká Británie), 1x 1939-45 Star (Velká Britanie), 1x Air Crew Europe Star (Velká Británie),1x Atlantic Star (Velká Británie). Po válce zůstává dál věrný letectvu, létá u nově vzniklé Letecké dopravní skupiny, která zajišťovala leteckou dopravu po dobu tvz. branné pohotovosti státu. Letový park tvoří většinou kořistní německé letouny, jako jsou Ju-52 a Si-204 . Spolu s ním létá jako pilot jeho velký kamarád z války, Václav Foglar, který mu jde 2. března 1946 za svědka, když vstupuje do svazku manželského s Marií Burianovou. Na jeho svatbě také nemůže chybět jeho další velký kamarád od 147. sq, stíhací později dopravní pilot Ladislav Světlík. Ve stejný měsíc je ještě povýšen na kapitána čs. letectva, avšak pro stále se zhoršující se stav následkem úrazu hlavy z války, kdy trpí velkými bolestmi, je nucen odejít 25. 4. 1946 od vojenského letectva. Umírá o čtyři roky později v dubna roku 1950.
Seznam pramenů
- Osobní dokumenty a Letový deník L. Krále
- Příslušníci čs. let. v RAF – seznam MNO z r. 1999.
- M. Pajer – Ve stínu slávy , Wellingtony nad Biskají , Nad moři a oceánem, Křídla pro vítězství a poválečnou obnovu, Křídla míří na Německo
- M. Vild – Osud byl mým přítelem
- J. Rajlich – Na nebi hrdého Albionu 1. až 7. část
Zdroj: Letecký archiv ČR
Pro zvětšení klikni na obrázek